Alpine Adria - Cesta k moři – 850 km za 8 dní, ČR – Cyklostezka Alpe Adria – Itálie

Alpine Adria - Cesta k moři – 850 km za 8 dní, ČR – Cyklostezka Alpe Adria – Itálie

Alpe Adria je parádní! Alpine Adria tu musí jet alespoň jednou za život každý cyklista. Píši všude... Alpine Adria?!? co ale dělat když ta Alpe Adria nezačíná v Čechách? To pojedeme 450km v autě do Salcburku pak teprve nasedneme na tu krásnou Alpine Adria na 410km? a zpět po stejné cestě ? No to ne Ne nejsme z cukru! Dáme si to z domu až k moři! Alpine Adria + Česko k tomu! To je jasná volba!

O prázdninách chtějí děti k moři... To můžou... k moři, ale letos na kole! V sestavě 10–14–40 let. To byl nápad! Všichni nás od toho zrazovali a nevěřili nám, dokonce se sázeli, kam dojedeme… Tím nám ale dodali ještě větší odhodlání! Mírný vzdor se objevil u Tomáše (10 let), ale příslib, že si bude moci dát pizzu každý den cesty, a vysvětlení, že jedeme vlastně na pravou pizzu do Itálie, tento vzdor nakonec proměnily v odhodlání. 

Příprava a taktika

Taktika byla jasná – co nejvíc „na lehko“, aby rychlost mohla být co nejvyšší. Ubytování se bude řešit až po cestě, odpoledne, podle aktuálního postupu. Ideálně hotel se snídaní přímo po trase – Booking to jistí.

Silniční kola jsme nasazením pneumatik o šířce 30 mm předělali na poloviční gravel. Osadili jsme základní nosiče a každý měl malý tubus na řídítka. Děti dostaly brašny pod sedlo, které zároveň sloužily jako provizorní blatník. Nejstarší člen dostal největší nosič – tam se vešly tři igelitky a nutné věci, které bylo třeba mít po ruce.

Kromě oblečení na sobě (vestička, větrovka, fotochromatické brýle) jsme vezli:

• 1× trenky
• 1× tričko
• 3× ponožky
• 1× náhradní thermo triko
• 1× teplý dres
• 1x náhradní cyklo-kalhoty
• kartáček na zuby
• krém na zadek
• 6x duše, 1x pumpička, multiklič + rychlospojky
• kreditka + hotovost 

V telefonu jsme měli aplikace:

• Booking – ubytování
• Windy – počasí
• Mapy.cz (placená verze, umí navigaci i pro gravel kola)

Vyjeli jsme ve čtvrtek 17. července.

Den 1 – Bílá Třemešná – Kolín – Vlašim (132 km)

Ke konci značně kopcovitá etapa, která nás připravila o týdenní zásobu gelů, a to jen proto, abychom ujeli srážkové frontě. Odměnou bylo ubytování „Na vývoji“ a dobrý pocit z rychlého postupu. Mapy.cz nás vedly po vedlejších cestách, takže provoz byl minimální, jen občas přejezd rušnější silnice.

Den 2 – Vlašim – Tábor – České Budějovice (108 km)

Srážková fronta nás donutila vyjet až kolem 10. hodiny. Podle Windy jsme hlídali naši polohu vůči dešti a jeli tak, abychom zůstali v suchu. Smutný je pohled na elektrické stožáry od Temelína, které mají kabely jen na jedné straně (z plánovaných čtyř bloků se postavily jen dva).

Ubytování v hotelu Metropol v ČB bylo skvělé – krásná večerní procházka centrem, a kam jinam než na pizzu. :-)

Den 3 – České Budějovice – Dolní Dvořiště – Linz – Wels (130 km)

Zprvu nepříliš příjemná cesta na hranice se po přejezdu do Rakouska promění v pohádku místních cyklostezek.  Přeplněný průvod Linzem vysvětloval dopolední vylidněný venkov. Krásné trasy nás provázely celý den až do městečka Wels.

Bylo to trochu „na knop“, ale večer dorážíme na ubytování. Rychle do města na pizzu a spát. Hotel Alexandra neměl možnost dát kola dovnitř, ale naštěstí jsme je ráno našli přesně tam, kde jsme je večer zamkli – na parkovacím stání na dvoře.

Den 4 – Wels – Litzberg – Mondsee – Salzburg (105 km)

Opravdu tropický den nás nutí často zastavovat, hlavně u jezer. Gely už dávno nemáme, takže doplňujeme zásoby po benzínkách. V Rakousku se o víkendu opravdu moc otevřených obchodů nepotká, takže když už na nějaký narazíte, rozhodně jej využijte, další nebude!

Odměnou byla večerní procházka po Salzburgu – je tam opravdu na co koukat. Tentokrát jsme na ubytování nešetřili – Amedia Plaza v centru. Moc už se těším na to, že konečně zítra poprvé vyrazíme na Start cyklostezky Alpe Adria :-).

Den 5 – Salzburg – Bischofshofen (45 km)

Hura ! Startujeme cyklostezku Alpe Adria, v nohách máme 475 km :-).
Po ranní cykloprohlídce Salzburgu vyrážíme směr „co to dá“. Mírně poprchává, ale i přesto jedeme – Windy to jistí. Tempo není valné, často se schováváme před deštěm. Jistotu nám dodává železniční trať vedoucí podél cyklostezky. Odpoledne ji využíváme a necháme se dovézt do nejbližšího města (10 km) s ubytováním na poslední chvíli – v Bischofshofenu.

Po každodenním životě na pizzách (podmínka 10letého Tomáše k výjezdu) si zde rovnáme žaludek vídeňským řízkem a výbornou polévkou. Azyl nám poskytl Heryss Home hned naproti vlakovému nádraží – v dešti jasná volba.

Den 6 – Bischofshofen – Bad Gastein – TUNEL 15 km – Mallnitz – Spittal an der Drau (47 + 45 km)

Krásná, ale velice náročná etapa s tunelem. Pozor – lístky pro kola je nutné zamluvit předem! 

Po vydatné snídani vyrážíme s cílem Bad Gastein, kde musíme na vlak. Krásné město s ikonickým vodopádem uprostřed. Je to strašně do kopce, ale na tom kopci je nádraží, takže tam prostě musíme. :-)

Vlakem podjíždíme pohoří Vysoké Taury – tento 15km tunel ušetří 130 km a 3000 výškových metrů, takže rozhodně stojí za to. Jenže… první průvodčí nás bez milosti do vlaku nepustil kvůli chybějící rezervaci na kola. Lístky pro pasažéry nám pro kola neuznal. Na nádraží je jen automat, který vydá lístky jen pro lidi – pro kola se to musí řešit online. Stránky železnic ÖBB s námi moc nekamarádí a kola ne a ne přidat. Už to vypadalo, že Taury pojedeme „za své“. Naštěstí v dalším vlaku byla průvodčí žena, která se nad námi slitovala, kola naložila a ve vlaku dopočítala příplatek.

V Mallnitzu opět naskakujeme do sedel – nádherné klesání a pak rovinatá cesta až do Spittalu, kde nocujeme v hotelu Ertl se skvělou restaurací a velkou kolárnou.

Dodatečné Info: byli jsme na nádraží v Bad Gasteinu kde jezdí jen regionální vlaky, správné bylo za rohem v Böckstein ale to jsem z naší podrobné mapky neviděl ... tímto se omlouvám za zmatky a kdo si zajede za roh do Böckstein to asi nebude mít tak napínavé jako jsme to měli my...

Den 7 – Spittal – Villach – Gemona del Friuli (139 km)

Cesta k hranicím vede převážně po jemném štěrku, ale pro naše silničky žádný problém. Hned po překročení hranic začíná tunelová pohádka – trasa vede po bývalé železnici, takže projíždíme nádražími místo vlaků, tunely jsou osvětlené, ale ty dlouhé dost chladné. Přes mosty i tunely je cesta bezpečná a stále z kopce. Výhledy jsou impozantní.

Mraky nás sice honí, ale díky Windy jedeme bez zmoknutí. Večer zastavujeme na první opravdovou italskou pizzu a tu si opravdu užíváme! Hlavu složíme v hotelu Willy, který vyhrál polohou přímo u stezky.

Den 8 – Gemona – Udine – Palmanova – Grado – Marina Julia (99 km)

Ráno čekáme na zlepšení počasí, prší až do 10. hodiny. Pak se počasí umoudří a vyrážíme. Dnes už to klapne – moře nás přitahuje jako magnet a celá cesta od hranic je mírně z kopce, takže to jede skoro samo.

Odpoledne, s větrem v zádech, se blížíme k městu Grado. Jakmile vidíme most vedoucí do Grada, víme, že máme vyhráno. Ze západu se žene bouřka, ale jsme rychlejší.

Tady to ale nekončí – kamarád, který nás měl nabrat na zpáteční cestu po surfování na Gardě, dostal tip na super místo „Marina Julia“. Jenže je to ještě dalších 25 km, takže vyrážíme až tam. A poprvé smočíme rozpálené nohy v moři.

Tipy:

• Fotochromatické brýle – ty, co se samy zabarvují podle UV a umí zcela zprůhlednět, když není slunce. Díky tomu máte jedny brýle stále na nose – chrání oči a v tunelech se po chvíli zprůhlední.
• Krém na zadek – bez tohoto přípravku takto dlouhou cestu v létě riskujete vlka…
• Olej Motorex vydržel na jedno namazání 750 km a bez deště by vydržel až k moři.
• Mít s sebou kus hadru – na opravy, rovnání patek, nahazování řetězů atd.
• V Rakousku se v sobotu a neděli špatně dokupují zásoby – pokud narazíte na otevřený obchod, využijte ho.

Chyby:

• Přehřívání telefonu – voděodolný kryt za slunečného počasí funguje jako skleník. Řešením je mít ještě jeden kryt, kdy je telefon napřímo venku. Pro jízdu podle navigace je nejlepší mít telefon stále na řídítkách připojený na powerbanku.
• O bagáž se podělte i s dětmi – jde přece o to je utahat, ne zničit sebe…