Tak kam letos na kole na dovolenou? No přece do Paříže! Je to sice o trochu dál než loňský rok, kdy jsme jeli k moři viz. článek Alpe Adria - Cesta k moři – 850 km za 8 dní. ,ale v Paříži končí za pár dní legendární Tour de France! Tak co tam být o pár dní dříve než profesionální závodníci?! Plán byl jasný: opět maximálně nalehko, ale navíc jsme už brali náhradní plášť a lehké boty na chození. Přece jen jsou kluci už o rok starší (11 a 15 let), takže se daly jejich nosiče více zatížit.
Trasu jsme měli připravenou k náhledu zde.
Tak jako tak, je to daleko. Tedy plán byl Praha - Paříž.
Do Prahy autem, které tam necháme pro kamaráda – ten pro nás pak dojede do Paříže.
Taktika byla již vyzkoušená: jet „nalehko“, aby byla rychlost co nejvyšší. Ubytování se řešilo přímo na cestě, jen 10–30 minut před dosažením cíle. Je to neuvěřitelné, ale fakt to funguje. I v případě soukromých pronajímatelů: pošlou kód ke schránce na klíče (key boxu) a v tu chvíli máme kde složit hlavu. Kromě oblečení, které jsme měli na sobě (vestička, větrovka, brýle), jsme vezli:
- 1× trenky
- 1× tričko
- 3× ponožky
- 1× náhradní thermo triko
- 1× teplý dres
- 1x náhradní cyklo-kalhoty
- kartáček na zuby (každý svůj :-))
- krém na zadek Sixtus
- tenisky na chození
- 6x duše, 1x pumpička, multiklič + rychlospojky
- kreditka + hotovost
V telefonu jsme měli aplikace:
- Booking – ubytování
- Windy – počasí
- Mapy.cz (placená verze, umí navigaci i pro gravel kola)
Vyjeli jsme ve středu 15. července. V pozdních odpoledních hodinách.
Den 0 – cesta na start -Bílá Třemešná – Praha (131 km, 906 m)
Tato etapa vůbec neměla být a není započítána ani v kilometrech, ani v dnech cesty. Kluci ale trvali na tom, že do Paříže musíme dojet z domu na kole – vozit se autem do Prahy považovali za nesportovní. Vyjíždíme v 16:30 odpoledne po práci. Pražský Černý Most projíždíme těsně před půlnocí. Dorážíme na ubytování, kde zjišťujeme, že jsme zamluvili termín až za týden. Tedy jsme bez noclehu :-). Naštěstí jsme v Praze, takže nás během pár minut zachraňuje Hotel Carol.
Den 1 – Praha – Kralovice (113 km, 1389 m)
Po pozdním příjezdu do Prahy, se nám nedaří vyrazit dříve než po deváté hodině. Náš první cíl je Petřín, jedeme předci k Eifelovce tedy se chceme podívat na její českou verzi. Dále začínáme pro trase Paneuropa-Radweg, což není Road Weg ale překážková dráha pro cyklisty = Tank Weg, z jednoho Retarderu je vidět na druhý snad až do Dobřichovic kde odbočujeme do Berouna. Uf ještě že tak... Zde začíná krásná cesta ještě krásnější krajinou, Lom Alkazar, Srbsko, Barandova Jeskině.... Vrcholem zážitku je Křivoklátsko absolutní pohádka zatáček stoupání a klesání a nulové dopravy. Krátký čas na regeneraci a slušné kopce nás nutí vzdát to v Kralovicích. O tom, že to tam u Beránka zasekneme se rozhodujeme o vesnici vedle (Kožlany) kde jsme předtím zastavili na zmrzlině.
Den 2 – Kralovice – Wiesau (127 km, 1775 m)
Ráno vyjíždíme už dříve a valíme, co to dá, směr Mariánské Lázně. Etapa je to značně členitá, pojmenoval bych ji cestou po vysílačích a vrcholcích kopců. Doleva, nebo doprava? Vždycky do kopce! Přes poledne začíná být pekelné vedro. V Čechách se nám bohužel nedaří najít možnost, jak se zchladit – všechno je zelené jako hrachová polévka... Koupání tedy necháváme až za hranice na Badeweiher. Super čistá voda, volný přístup. Škoda, že takových míst nepotkáváme cestou víc. Ještě na pláži vybíráme ubytování v Bayerischer Hof – hotel je trochu starší, ale pro nás zcela dostačující. Ideální místo na odpočinek před nadcházející etapou.
Den 3 – Wiesau – Schweinfurt (174 km, 1831 m)
Hned při vyjetí zjišťujeme první defekt... Duše zemřela stářím, byla unavená u ventilku. Čili opravit a vyrazit! V Německu je to samá cyklostezka, takže se všem silnicím vyhýbáme s naprostým přehledem. Pohraničí je opravdu kopcovité a dává nám zabrat. Na posledních 70 km jsme se ale vážně těšili, protože to byla samá rovina. Jede se stále podél řeky a opravdu to hezky sviští. Okolo plují parníky a celkově je to moc příjemná jízda. Naším ubytováním jsou tentokrát studentské koleje, které objednáváme přes Booking. Přestože přijíždíme až po 20. hodině, kdy už je recepce zavřená, není to žádný problém – zprávou nám přichází číselný kód. Po ubytování je nám odměnou procházka po Schweinfurtu, kde si dopřáváme vydatnou večeři. Koleje chválíme i za skvělou snídani. Němci jsou celkově velice přátelští.
Den 4 – Schweinfurt - Roadgau (151 km, 1222 m)
Vyjíždíme včasně kolem osmé hodiny a hned chytáme spoj v podobě místního cyklo kroužku. Bohužel po cca 10km se odpojují a vydávají se jiným směrem než nás táhnou mapy.cz. Začíná být pěkné vedro, tak se těšíme, že se zchladíme na pláži lomu který je kousek před cílem. Bohužel to byl chytaček, nějaký vtipálek na mapách.cz označil kraj lomu jako pláž avšak lom je oplocen nepodařilo se nám ani dostat k vodě. Tedy se nekoupeme... Místo toho jsme zoceleni kopřivami. Ubytování v Roadgau se příliš nepovedlo, opuštěný kongres hotel ve skladové oblasti no co bychom chtěli za ty peníze, no od teď je mi jasné, že musíme více koukat po recenzích. Tento "hotel" neměl k snídani ani kakao... (asi to bylo tím, že jsme tam byli sami...)
Den 5 – Roadgau – Lautzenhausen (140 km, 1682 m)
Až teď si všímáme, že lom který je přímo v Roadgau má oficiální pláž, tu však ráno nevyužíváme a valíme dál. Mrzí nás to že tam jsme se mohli včera krásně vykoupat místo trhání kopřiv... Valíme podle mapy.cz telefon na řídítkách připojený na power banku zhasínáme na delších úsecích abychom šetřili banterii... Ale zvukovou navigaci necháme stále běžet. Po zkušenosti s horším ubytování přidáváme 500 a jedeme do motelu v Lautzenhausen kde jsme naprosto spokojeni. Recepční byl evidentně nadšený cyklista a značně nás zpovídá :-), naším cílem cesty je nadšen.
Den 6 – Lautzenhause – Arlon (150 km, 1675 m)
Po výborné snídani vyrážíme a následuje dlouhý sjezd. Ten který jsme si den před tím cvičně vyšlápli k motelu jen již směrem Lucemburk. Lesy a pole nás baví ale... Jídlo a pití tam nekoupíš tedy to kopneme mimo naplánovanou trasu a to přímo přes hlavní město Luxembourg, kde cyklisté mají opravdu zelenou. Přesto, že se nám Lucemburk moc libí, hlavně železniční přejezdy které připomínají film IT chce domu. Tak se rozhodneme zde netrávit noc a pošleme to zrovna do Belgie do města Arlon.
Den 7 – Arlon - Rethel (138 km, 985 m)
Hurá jsme ve Francii, nadšení střídají rozpaky. Engliš? NE.. Deutsch? NE.. Česky? Jsi upadl ne... mluv Francouzky! No vůbec se jim nechce... Je to hodně hrdý národ, sebevědomí jim nechybí. Byť co se hygieny v prodejnách, pekárnách atd týče... radši na to nekoukáme máme hlad... Ubytovaní na bookingu nás zaskakuje jak málo je hotelů ale zachraňuji to soukromí pronajímatele. U jednoho takového se ubytováváme ve městě RedHel. Ani ho nepotkáme jen nám přistane ve zprávě kód na klíček... Naštěstí náladu nám zvedá pizzerka hned naproti. Ale mají všude pěkné hřbitovy... to se musí uznat, využíváme později!
Den 8 – Rethel - Paris (209 km, 1605 m)
Vyjíždíme z červeného pekla, s domněnkou že dáme opět cca 140-150km a dojezd do Paříže si necháme na den devátý. Avšak, vše jde nějak snadno jako by si nohy zvykli na každodenní řemeslo. Při polední pauze na prahu hřbitova. Tekoucí voda z kohoutku, stín, klid co víc si přát... Koukáme na Tour De France... Shlédneme profil trati a probleskne nám. Vždyť už je to jen z kopce. Zkusíme se to dorazit ještě dnes! Letíme mezi balíky slámy doslova a do písmene s větrem v zádech závratnou rychlostí. Kolem 22:00 vjíždíme do Paříže. Ta je však ohromná! Všude je neskutečně živo! Cyklostezky jsou však krásné a vše tak nějako samo funguje a do sebe zapadá. I když je na nich doprava hustá vše klape. S blikačkami dojíždíme ještě před půlnocí do cíle! Rychle pár fotek být stále ve střehu všude je neskutečně lidí. Zařizujeme ubytování o pár ulic vedle. A jdeme spát!
Druhý den po prohlídce města nás vyzvedává domluvený odvoz a valíme domů autem. (nejnudnější část cesty)
Tipy:
- Poledne mezi 13 a 15 hodinou trávíme většinou po hřbitovech, krom toho, že hřbitov je v každé vesnici tak je tam povětšinou stín a teče tam voda. Hřbitovní Wellnes.
- Fotochromatické brýle – ty, co se samy zabarvují podle UV nutnost proti prachu a hmyzu.
- Krém na zadek – bez tohoto přípravku takto dlouhou cestu v létě riskujete vlka…
- Olej Squirt vydržel na jedno namazání celou cestu.
- Pokud bychom letěli s koly do Paříže. Tam vyhodili papírové krabice od kol a nazpět jeli na kolech nepotřebovali bychom odvoz.
- Nebát se toho a vyrazit! Obav bylo spousty ale vše má řešení.
- původní plán byl Paneuropa-Radweg ale musíme říct, že podle mapy.cz se jde skvěle, žádná doprava ani lidé. Potkali jsme snad víc traktorů než aut a cyklistů.
Chyby:
- Nemíchat TPU a Butilové duše, pokud sebou nechcete tahat dvoje lepení... držte se jednoho a před výjezdem je preventivně vyměnit.
- O bagáž se podělte i s dětmi – jde přece o to je utahat, ne zničit sebe…
- Táhli jsme sebou moc gelů a Iontaku, půlka by stačila. Po pěti dnech jsme jeli už je na vodu a nebo pomerančový džus.
Nejoblíbenější
