Prádzniny pomalu končí a děti si procházejí smutkem ze začátku školního roku. Pořád si na ty pocity pamatuji
29. srpna jsem měl vyčleněný pro nějakou tu delší projížďku na kole. Počasí přálo, ačkoli by to chtělo více deště celkově po celé republice. Tráva je žlutá jako v
reportech z Vuelty ve Španělsku, které sleduji na Eurosportu.
Pořád moc chci ujet vysněnou pětistovku za den, ale místo toho si plánuji jiný cíl, Praděd.
Budík zvoní ve tři ráno, tma jako v pytli. Věci nachystané pěkne na hromádce, snídaně a jde se na to. Den se již citelně zkrátil, za úplné tmy projíždím lesní
asfaltkou do Borohrádku. Tam začíná pomalu svítat a v Chocni je už vidět i bez zapnutého světla. Přední a zadní blikačka to ale stále jistí, cyklista musí být
viděn.
Krásnou cyklostezkou pokračuji do Ústí nad Orlicí, kde vyšlo slunce. Protože je všední den, roste provoz a šoféři někdy dost neohleduplně spěchají do práce.
Silnice se trochu zvedá a mně se do kopce vůbec nechce. Tak proč jedu na Praděd? Snad se mi nohy rozjedou.
Východní vítr nabírá na síle a kilometry nechtějí přibývat. Občas zastavuji a koukám do mapy, kufrování by mě stálo moc sil. Mírně zvlněnou cestou přijíždím
do Zábřehu. Přede mnou už jsou vidět Jeseníky a občas vykoukne i malá sirka, vysílač na Pradědu. Je to ještě kus cesty. Opouštím Litovelské pomoraví a
začínám stoupat směr Rýmařov. Tuhle část cesty mám ještě v paměti z loňska, kdy jsem tudy jel autem na cyklokrosový závod. V autě kopec není až tak cítit,
ale na kole ano. První serpentýny ještě krotily jeho sklon, ale pak se silnice narovná a procenta sklonu přibývají.
Dorazím do Horního Města, mám vyšito, v nohách 140km. Potřebuji pauzu, zastavuji u samoobsluhy. Povídám si s místním dědou, přeje mi hodně štěstí na další
cestě.
Přes zmíněný Rýmařov začínám pomalu šplhat na parkoviště Hvězda, kde minu závoru a sklon kopce značně přitvrdí. Hlavně nespěchat, zařadit 36:28 a trpělivě
šplhat. Potkávám jen pár statečných cyklistů jedoucích nahoru i dolů. Stromy poskytují vlídný stín. Tento kopec znám, byl jsem zde na dovolené před čtyřmi
lety.
U Ovčárny pod Pradědem se z nahoru vyjetých aut a autobusů vyrojí spousta lidí a komunikace připomíná přeplněné Václavské Náměstí. Používám hlasitý zvuk
volnoběžky náboje Novatec místo zvonku. Jen na pěšáky se sluchátky se musí maličko houknout.
Přijíždím k vysílači, v nohách přes 170km. Krátká pauza, něco sníst, nafotit a šup dolů. Není čas na parádičky. Sjezd uteče jako voda a jsem zpět na Hvězdě.
Další cestu mám naplánovanou do Lázní Jeseník. V cestě několik vydatných stoupání po silnici s hustějším provozem, než by bylo příjemné.
V Lipová Lázně odbočuji na Javorník. Cesta pro krátkém stoupání dlouho klesá k hranici s Polskem. Vítr je čerstvý zprava a těším se, až se stočím na západ a
foukne mi konečně do zad. Jenže...nastala chyba v plánování trasy.
V Polsku vidím silnici, po které mám jet a v mých očích je děs. Komunikace je plná aut a kamionů. Špatně jsem si na mapě vyznačil trasu po silnici první třídy.
Zpočátku mě uklidňuje široký odstavný pruh, takže jediný problém v tu chvíli byl nepíchnout o kamínky či střípky, kterých tam bylo požehnaně. Jenže
odstavný pruh po několika kilomerech končí a nastává opravdový cyklistcký horor.
Popravdě nechápu, jak může být v Polsku tolik katolíků, kteří se chovají na silnici jako prasata. Nejen řidiči osobních vozidel, ale i kamioňáci mi dávají hrubě
najevo, že si na této hlavní silnici nepřejí cyklisty. Několikrát cítím na ruce závan větru od zpětného zrcátka, a také návěsy kamionů jsou nebezpečně blízko.
Nikdy v životě jsem se na kole tak nebál!
Z Klodzka do Polanica Zdroj se uklidím na vedlejší silnici, která pořád mírně stoupá nahoru. Ale pak se musí vrátit na onu frekventovanou cestu a až do
odbočky u Duszniki Zdroj trpět v husté dopravě polských prasat za volantem.
Jak se mi ulevilo, když jsem pod Olešnicí v Orlichých horách najel na naše silnice. Do Polska mě už na kole nikdo nedostane. Slunce zapadlo a přes Dobrušku
dojíždím v klidu do Hradce Králové po silnici, kterou znám nazpaměť.
Výsledek zní 361km a 4400 výškových metrů. Praděd z Hradce Králové zdolán. Další meta? Láká mě Lysá hora, ale ta je přeci jen daleko. Pro letošek stačilo,
dlouhých jízd bylo celkem dost. Ale už se těším na sezónu 2019!
odkaz na server Strava: https://www.strava.com/activities/1806165616
odkaz na youtube: https://youtu.be/yv1Tpxge3O0
