Plzeň na kole 15. a 16.6. Trasu Hradec Králové - Plzeň a druhý den zpět jezdím pravidelně každý rok. Jedná se o nejsložitější jízdu z celého roku, protože musí dokonale klapnout počasí na dva dny. Dost těžko se hledá slušné počasí a dva dny volna zároveň. Smysl jízdy je navštívit mé rodné město. Tak trochu i fakt si dokázat, že na to stále mám.
Tradičně vstávám brzy, ve čtyři ráno mi zvoní budík na mobilu. Po loňském experimentu se vstáváním v sedm a zděšení se z nárůstu provozu aut v jinou denní dobu volím začátek jízdy časně ráno. Po Kutnou Horu se jede skvěle, vlídné Polabí, maličké kopečky nebo absolutní rovina. Paráda. Sluce vyšlo a svítí mi do zad. Nikde žádná obávaná mlha (která člověka vydatně promočí a vysuší řetěz). V Kutné Hoře narážím na první překážku. Most přes železnici je uzavřen, ale naštěstí je zde lávka pro pěší. Chůze po schodech s kolem na rameni mi nechutná. Odměnou je mi následně pohled na Chrám svaté Barbory. Výjimečná a impozatní stavba. Každý rok se tam na chvilku zastavím.
A začínají kopečky. Do Uhlířských Janovic se skoro pořád stoupá do kopce. Šetřím síly a jedu na pohodu. První problém, uzavřená silnice. Naštěstí mi pracující potvrzují, že na kole projedu. Ulevilo se mi. Cestou nahoru a dolů přijíždím na 100.km v Českém Štemberku. Krásný hrad se tyčí nad řekou Sázavou. A od řeky na Divišov je to zase do kopce. Přejíždím D1čku a frčím vstříc Bystřici. Za ní je letiště Benešov u obce Nesvačily, kde si dávám polévku s pečivem, Colu a kávu. Je to polovina trasy. Následuje úsek do Neveklova s nepříliš kvalitním asfaltem. Místy je to tankodrom, ale Giant TCX se snaží, co mu karbon stačí. Přejíždím vodní nádrž Slapy, k ní je to z kopce a z ní tradičně do kopce. Garmin ukazuje nepříjemných 8 procent sklonu. V Novém Knínu začíná lepší silnice, ale tento jev je doprovázen větším počtem projíždějících automobilů. Následuje Dobříš a výšlap na nejvyšší bod trasy, kopec Hradec.
Sjezd do Hostomic po novém povrchu je za odměnu. Zastavuji u benzínové pumpy a občerstvuji se. Budu potřebovat ještě nějaké síly, protože za Hořovicemi směrem na Strašice jsou opět kopce. Přijíždím do Rokycan, kde vyrostly nové a často obtěžující cyklostezky. Spousta obrubníků, chodců, a také automobilů, které přes ně odbočují k nákupním centrům. Zbývá přejet pověstný Ejpovičák. Když tu nebyla dálnice, auta na Plzeň jezdila tudy. A některá měla i problémy. Přejet poslední kopec u Kyšic, a pak z kopce dolů do Plzně přes Červený Hrádek, kde Milouš Jakeš napsal památnou větu "Máte dobrou kuchini" s měkkým "i".
Přijíždím domů k mamce, sprcha, oběd a odpočinek. Druhý den vstávám opět brzy a vyrážím na stejnou trasu jen v opačném směru. Sice mě bolí nohy, ale mám rád východ slunce přímo před sebou. Nádhera, kochám se. Cesta ubíhá pod koly a v polovině cesty si dávám časný oběd na letišti. V Uhlířských Janovicích se rozhoduji jet místo Kutné hory na Kolín. Nechce se mi po schodech na provizorní lávku na kolejema. V Kolíně se pokochám náměstím a dávám si kávu se zákuskem. Pokračuji do Týnce nad Labem, kde se napojuji na původní včerejší trasu. Odpoledne dojíždím do Hradce a říkám si, že mám pro letošek splněno. Zpáteční Plzeň na dva dny opět zdolána. Někdy snad najdu v sobě odhodlání a zkusím tyto cesty jet v jeden den https://www.strava.com/activities/1640013460
https://www.strava.com/activities/1642164550
https://youtu.be/OxWfrZDncIo
